Nacházíme se na prahu roku 2007, který je pro nás kuželkáře rokem významným – 11. ledna uplynulo 70 let od založení organizovaného kuželkářského sportu u nás. Více jste se mohli k tomuto výročí dočíst v lednovém čísle Kuželkářských listů ČKA..
My se dnes podívejme ještě dál do historie, až do samých začátků tohoto sportu.Kuželky a kuželkářský sport mají bohatou tradici; jeho historie sahá snad až do dávnověku. Jistě patří mezi jeden z nejstarších sportů.

"Hra v kuželky před krčmou"
LEBAS Jacques Philippe (1707-1783),
mědirytina na papíře, datováno Paříž 1736, 
ryto dle obrazu holandského malíře Davida Tenierse
(1610-1683).

Na počátku byly patrně jednoduché hry, v nichž šlo jen
o to, zasáhnout kamenem vzdálený cíl. Zprvu prostým hodem, později koulením. Vždyť již člověk doby kamenné zřejmě hrával kuželky i když tonu tak asi neříkal. Stačilo mu k této hře pár hutných kostí, které si postavil kdesi u skály a do nich vrhal přiměřeným, alespoň trochu se kutálejícím kamenem. A jelikož je člověk od přírody hravý, jistě takový podnikavci neměli brzo nouzi o soupeře a čumilů se našlo jistě také dost. Není pochyb o tom, že touto hrou byli všichni nadšeni, neb jinak by se nám tato perla sportu nedochovala až do dnešních dnů, kdy si získává stále více nadšenců. V zápalu hry se tehdy mnohdy zapomínalo, že je čas jít na mamuta, což ale bylo těmto prahráčům patřičně připomenuto jejich praženami a pramanželkami. Soupeři jen neradi zanechávali hry pro takové malichernosti, leč co dělat, povinnost je povinnost a jist se také musí.
Encyklopedie ale neuvádějí, kdy a kde se tyto první náznaky kuželkářství objevily. Archeologické nálezy jednoznačné závěry neumožňují, protože valoun z pravěkého sídliště lze považovat jak za "sportovní" rekvizitu, tak za primitivní zbraň, závaží nebo ozdobu příbytku. Podobné je to i s nástěnnými malbami z éry starověkých civilizací. Dochovala se jich sice celá řada, avšak nikdo z nich spolehlivě nevyčte, zda postavy, které zobrazují, vrhají kameny do dálky pro zábavu nebo jako přípravu na boj. V každém případě poděkujme našim prapředchůdcům, že tuto hru přivedli na svět, vždyť naše doba by byla o tolik ochuzena…
Kráčíme-li historii dál, zjišťujeme, že kameny, jedna z prvních zbrani člověka, se uplatňovaly ve válečnictví ještě v prvních stoletích našeho letopočtu. Učili se je pod dohledem velitelů házet, jak dosvědčuje Flavius Vegetius Romanus, římští vojáci, stejným výcvikem procházeli Galové a jistě i příslušníci jiných národů. Ale změnit nudnou povinnost v zábavnější závodění dokázali zřejmě jako první Gurmáni. A ti aspoň podle kusých zmínek starých letopisců už nemetali kulaté kameny na jakýkoli cíl, ale na sestavy tří, sedmi a devíti kuželek vyrobených
z koňských kostí nebo ze dřeva. První skutečně hodnověrný doklad o hře v kuželky se dochoval až z dob pozdějších. Pochází z roku 1147 a je obsažen v kronice franckého města Rothenburgu.