70 LET KUŽELEK V ČR A TROCHU HISTORIE

Nacházíme se na prahu roku 2007, který je pro nás kuželkáře rokem významným – 11. ledna uplynulo 70 let od založení organizovaného kuželkářského sportu u nás. Více jste se mohli k tomuto výročí dočíst v lednovém čísle Kuželkářských listů ČKA..
M
y se dnes podívejme ještě dál do historie, až do samých začátků tohoto sportu.Kuželky a kuželkářský sport mají bohatou tradici; jeho historie sahá snad až do dávnověku. Jistě patří mezi jeden z nejstarších sportů.

"Hra v kuželky před krčmou"
"Hra v kuželky před krčmou"
LEBAS Jacques Philippe (1707-1783),
mědirytina na papíře, datováno Paříž 1736, 

ryto dle obrazu holandského malíře Davida Tenierse
(1610-1683).

Na počátku byly patrně jednoduché hry, v nichž šlo jen
o to, zasáhnout kamenem vzdálený cíl. Zprvu prostým hodem, později koulením. Vždyť již člověk doby kamenné zřejmě hrával kuželky i když tonu tak asi neříkal. Stačilo mu k této hře pár hutných kostí, které si postavil kdesi u skály a do nich vrhal přiměřeným, alespoň trochu se kutálejícím kamenem. A jelikož je člověk od přírody hravý, jistě takový podnikavci neměli brzo nouzi o soupeře a čumilů se našlo jistě také dost. Není pochyb o tom, že touto hrou byli všichni nadšeni, neb jinak by se nám tato perla sportu nedochovala až do dnešních dnů, kdy si získává stále více nadšenců. V zápalu hry se tehdy mnohdy zapomínalo, že je čas jít na mamuta, což ale bylo těmto prahráčům patřičně připomenuto jejich praženami a pramanželkami. Soupeři jen neradi zanechávali hry pro takové malichernosti, leč co dělat, povinnost je povinnost a jist se také musí.
Encyklopedie ale neuvádějí, kdy a kde se tyto první náznaky kuželkářství objevily. Archeologické nálezy jednoznačné závěry neumožňují, protože valoun z pravěkého sídliště lze považovat jak za "sportovní" rekvizitu, tak za primitivní zbraň, závaží nebo ozdobu příbytku. Podobné je to i s nástěnnými malbami z éry starověkých civilizací. Dochovala se jich sice celá řada, avšak nikdo z nich spolehlivě nevyčte, zda postavy, které zobrazují, vrhají kameny do dálky pro zábavu nebo jako přípravu na boj. V každém případě poděkujme našim prapředchůdcům, že tuto hru přivedli na svět, vždyť naše doba by byla o tolik ochuzena…
Kráčíme-li historii dál, zjišťujeme, že kameny, jedna z prvních zbrani člověka, se uplatňovaly ve válečnictví ještě v prvních stoletích našeho letopočtu. Učili se je pod dohledem velitelů házet, jak dosvědčuje Flavius Vegetius Romanus, římští vojáci, stejným výcvikem procházeli Galové a jistě i příslušníci jiných národů. Ale změnit nudnou povinnost v zábavnější závodění dokázali zřejmě jako první Gurmáni. A ti aspoň podle kusých zmínek starých letopisců už nemetali kulaté kameny na jakýkoli cíl, ale na sestavy tří, sedmi a devíti kuželek vyrobených
z koňských kostí nebo ze dřeva. První skutečně hodnověrný doklad o hře v kuželky se dochoval až z dob pozdějších. Pochází z roku 1147 a je obsažen v kronice franckého města Rothenburgu.

Záznamy z dalších století svědčí o tom, že šlo o zábavu, která se po Evropě rychle rozšiřovala a podobně jako hra v kostky přestávala mít namnoze nevinný ráz. Stále více se metalo o peníze,vznikaly spory, které často končily krvavými rvačkami a tak nebylo divu, že se v ne jednom městě či panství dostalo kuželkářství na index. U nás vydali takový zákaz již v roce 1261 jihlavští radní. V některých krajích, na Beltheimsku se mohlo hrát, jestliže to vrchnost povolila, jen o posvícení, ale jinde, například v Tyrolsku byli kuželkáři "pro hazard" nemilosrdně pronásledováni. Pokuty ani tresty vězení však mnoho nepomáhaly. Vášniví hráči zákazy obcházeli nebo vyhledávali místa, kde byly úřady shovívavější, a jejich hlučná zábava se už nedala z obrazu středověkého života vymazat.
Ještě v roce 1592 musel turnovský rychtář, se svými lidmi, ostře zakročit proti Janu Červenkovi, který "dopustil hry v kuželky ve dni svátečním a jiné na potupu města
a zhoršení jiných dobrých lidí mimo již několikátou zápověď.
V té době se hrálo kamennými rekvizitami a bez pevných pravidel, většinou už jen na venkově. Města přesněji majitelé hostinců a pivovarů, kteří záhy vytušili jedinečnou příležitost k přilákání hostí, nabízeli zájemcům koule ze dřeva, kuželky vyřezané podle jednotného vzoru a dráhy s hliněným nebo pískovým povrchem. V Čechách vedla Praha, jak o tom svědčí popis nevelké ulice Nekázanky. V roce 1725 v ní bydlela většinou chudina, asi sedmdesát rodin a 250 příslušníky, ale kuželníků měla požehnaně. Pět v č. 877, jeden v domě č.879, další hned v nejbližším sousedství a tři v domě č.883. Některé stály na dvorku nebo na zahrádce, jiné ve sklepích, ale všechny bez výjimky tvořily doplněk malých krčem. Jan Ámos Komenský sice ve svých pracích několikrát připomněl, že metání kouli do kuželek je prospěšné neboť dává tělu zdravý pohyb a oživuje ducha, ale v době, kdy své rad psal, bylo v Čechách k cílevědomé sportovní činnosti ještě daleko.
Pole ovládly nadlouho hospodské kuželníky a hra, která se přibližovala představě velkého pedagoga, se dala spatřit jen místy, většinou jako zábava vesnické mládeže. Potřebné pomůcky nahrazovaly podobně jako v dávné minulosti kmeny; devět podlouhlých, asi dvacet centimetrů dlouhých představovalo, jak se tehdy říkalo, "kužalky", dva nebo tři zaoblené zastupovaly koule. Nejdříve se rozhazovalo pro určení pořadí (stanovilo se podle toho, kdo hodil nejblíže k vytčenému cíli) a vítěz určil výchozí čáru. Kuželky stály většinou v řadách po třech do čtverce, ale výjimkou nebyla ani kosočtverečná sestava. Pro zábavu však kouleli jen mladší chlapci. Starší hráli o peníze nebo šňůry k bičům. V cizině se už v polovině 19. století rodily první kuželkářské kluby, které opouštěly hospodské prostředí a věnovaly se sportovní hře. MUDr. Edvard Grégr si při své vědecké cestě po severozápadní Evropě v roce 1860 všiml kuželek v lidových zábavních parcích ve Vratislavi a Kodani a jako jeden z organizátorů českého spolkového života si ve svém deníku povzdechl: "Proč to není u nás?".
Turnovský rychtář, se svými lidmi musel ostře zakročit proti Janu Červenkovi, který "dopustil se hry v kuželky ve dni svátečním a jiné na potupu města
O
dpověď v podobě moderního pojetí kuželkářství však přineslo až další století.

24.2.2007
-ju-


 PKS - Poslední aktualizace  24.07.2007
e-mail - webmaster