Jak dlouho už působíš jako rozhodčí?
Přesně to nejsem schopen datovat. Je to již více než 20 let. Důvěru mi poskytl tehdejší předseda komise rozhodčích Petr Marek. Vzpomínám si, jak mě po několika letech delegoval na MČR juniorek jako hlavního rozhodčího se slovy: „Mám v komisi samé zasloužilé rozhodčí, pošlu juniorkám mladýho kluka.“ Z toho je vidět, jak už je to dávno. Jestli si juniorky všimly, že ten přibližně čtyřicetiletý rozhodčí, kterému se již v té době „páral šedivě melírovaný kulich“, je mladý perspektivní borec, dodnes netuším.
Pamatuješ si na své první utkání v roli
rozhodčího a první kartu, kterou jsi udělil? Své první utkání si nevybavuji, ale bylo to zřejmě utkání pražského přeboru nebo mistrovství (tenkrát přebor) Prahy. Ani první žlutou kartu si nepamatuji. Možná i proto, že udělení jakékoliv karty pro mě není výrazem silného uspokojení z dobře odvedené práce. Karet jsem při rozhodování udělil velice málo a naprosto jistě vím, že červenou s vyloučením hráče jsem nikdy neudělil a doufám, že i v budoucnu mě tato příležitost mine.
V čem vidíš roli rozhodčího při zápase?
Vzhledem k tomu, že kuželky patří k „nekontaktním“ sportům, umožňují i pravidla odehrát regulérní zápas bez přítomnosti rozhodčího. Tato možnost jistě něco o roli rozhodčího napovídá. Když pominu činnost rozhodčího mimo vlastní hru, tak jednoznačně chápu rozhodčího jako osobu, která při bezproblémovém průběhu zápasu je téměř „neviditelná“ a rozhodně mě to nevyvádí z míry. Na druhou stranu musí dobrý rozhodčí umět srozumitelně a bez nejistoty řešit všechny situace (ty téměř nedůležité i ty velice problematické a vypjaté), když je to potřebné. Pokud se mu tohle daří, pomáhá to nepochybně budovat jeho renomé a autoritu. A jsem přesvědčen, že při dalších zápasech ti hráči a ta družstva, která toto zaregistrují, zpravidla na takového rozhodčího nic „nezkoušejí“ a tím mu pomáhají, aby zápas proběhl ve velice příjemné sportovní atmosféře pro všechny účastníky a nakonec i diváky.
Myslíš, že je lepší dát kartu nebo situaci raději řešit domluvou a důrazným upozorněním, pokud je to možné?
Příležitost udělit kartu je jedním z mála faktorů, kterým může rozhodčí ovlivnit kuželkářský zápas. Vypozoroval jsem, že někteří se toho z tohoto důvodu bojí, ale druzí se naopak na tuto situaci přímo těší. Já jsme zastáncem slovního upozornění tam, kde z průběhu hry vypozoruji, že se blíží situace, kdy by k udělení karty mohlo dojít nebo kdy je např. slovní projev a vystupování hráče na hranici nesportovního chování. Ale po tomto upozornění kartu již uděluji nekompromisně. Přirozeně jsou situace, kdy se rozhodnu pro udělení karty bez jakékoliv diskuse.
Jaká jsou podle Tebe specifika práce rozhodčího v kuželkách oproti jiným sportům?
Oproti některým sportům je specifické téměř všechno, v jiných sportech je pozice velice podobná. Zmíním se o dvou specialitách. Ta první je, že obvyklý kuželkářský zápas družstev trvá přibližně tři hodiny (takové mistrovství ČR obnáší celou sobotu a celé nedělní dopoledne) a po většinu tohoto času rozhodčí sleduje pasivně hru, která probíhá bezproblémově a jaksi „samospádem“. Přitom není v silách rozhodčího v některých okamžicích naprosto přesně a souběžně registrovat vše, co se na všech drahách a v celém hracím prostoru děje. Problém nastane, když pouze jednou nebo dvakrát za celý zápas či turnaj nastane konfliktní situace, a rozhodčí ji nezaregistruje (navíc všichni známe zákon schválnosti). Ale rozhodnout v každém případě nějak musí. Pokud se mi to někdy stalo, nepříjemného pocitu mě zbavilo až ukončení zápasu, kdy bylo zcela evidentní, že tato situace výsledek nijak neovlivnila. Druhé specifikum je, že rozhodčí má v určitém smyslu i takovou malou roli organizátora a moderátora. K pohodě a určité společenské úrovni zápasu či turnaje jak mezi hráči tak i mezi diváky přispěje, pokud toto rozhodčí zvládne bez nervozity a třeba i s trochou humoru.
Rozhoduješ raději ligová utkání nebo jiné soutěže (MČR, PMN, Pohár ČKA, apod.)?
Téměř výlučně již nějakou dobu řídím ligové zápasy a MČR (dále ještě Mistrovství Prahy jednotlivců nebo některý turnaj mládežnických výběrů, pokud se koná v Praze). Při ligových zápasech v Praze většinou nedochází k nějakým převratným novým situacím, a zápas obvykle probíhá v poměrně komorním diváckém prostředí. Velice rád sleduji hru, při které hráč (domácí i hostující) má den a například atakuje rekord kuželny. Na mistrovství republiky, které jsem zatím vždy řídil mimo Prahu, kromě sledování špičkových výkonů je pro mě osvěžením zpravidla plné hlediště, povzbuzování, ale i všechno to, co dělá z tohoto turnaje pečlivě připravenou společenskou událost.

Libor Novák (vlevo) přebírá od prezidenta ČKA Jiřího Jančálka ocenění Rozhodčí roku 2008.

Nejhezčí zápas nebo akce, kterou jsi pískal?
Rád vzpomínám na zápasy a turnaje, které jsou završeny definitivním potvrzením titulu mistra a slavnostním předáním poháru či medailí. Mají slavnostní atmosféru a navíc obvykle pokračují přípitkem a příjemným posezením s vyhodnocením soutěže. Z poslední doby rád vzpomínám na MČR mužů loni na jaře v Kutné Hoře. Perfektní příprava a spolupráce ze strany domácích (mimochodem již z minulosti vím, že příjezd rozhodčího z Prahy na mimopražskou kuželnu, kde mají i své vlastní rozhodčí, nebývá vždy doprovázen jásotem a spontánní součinností), vysoká společenská úroveň, mnoho fandících diváků, výborné výkony řady hráčů a strhující finálový boj do poslední kuželky mezi I. Búrikem a M. Jiroušem. Mohu říci, že tohle mě na kuželkách i na práci rozhodčího baví nejvíce.
Rozhoduješ raději na Slavii v Edenu nebo na Konstruktivě nebo máš jinou oblíbenou kuželnu?
Rozhoduji stejně rád na obou kuželnách a na obou kuželnách i ve všech oddílech, které tam hrají, mám řadu přátel a nikdy jsem nezaregistroval, že by mi někdo nevyhověl nebo házel klacky pod nohy. Snad ještě malý dovětek – z hlediska technického stavu obou kuželen je od nedávné generální rekonstrukce na lepší úrovni kuželna v Braníku, kde lze dosahovat přece jen vyšších náhozů. Škoda, že se v Braníku nehraje 1. liga mužů, myslím že rekordy drah by byly zajímavé. Jinak se těším, že mě ještě čekají nějaké delegace na mimopražské kuželny, kde jsem dosud nebyl.
Vzpomeneš si na nějaký zápas, kde pouze na tvém rozhodnutí závisel výsledek celého utkání?
Při vlastním zápase jsem asi v takovéto pozici nikdy nebyl. Ale už jsem byl v pozici, že kvůli technickým potížím na některé kuželně se zápas po dohodě s oběma družstvy (jinak je to vyloučeno) dohrál nebo odehrál, i když při striktním dodržování pravidel by to nebylo možné.
Je nějaký zápas, kde jsi udělil neobvykle vysoký počet karet a proč, nebo nějaká neobvyklá karta?
O kartách jsem již mluvil. Nedávno jsem udělil ŽK při ligovém utkání za nesportovní chování hráči, který je rovněž rozhodčím 2. třídy. Nevěděl jsem o tom a zaregistroval jsem to až po skončení utkání, kdy jsem u piva vyslechl rozhovor mezi hráči tohoto družstva, kdy svého kolegu potěšili slovy „konečně jsi ji dostal, říkali jsme ti, že k tomu jednou musí dojít“. Může se tohle stát v nějakém jiném sportu?
Co bys změnil v pravidlech, kdybys sám měl možnost něco změnit?
Těším se, až bude technický stav kuželen a ASK takový, že o regulérně poražených kuželkách bude napsán jediný odstavec: Za regulérně porazené kuželky lze uznat pouze kuželky zaregistrované automatickým stavěčem. A dále bych uvolnil poněkud pravidla pro posuzování nesportovního chování pro impulzivnější hráče (jak co do gestikulace, tak i slovního projevu jako projevu radosti i zklamání a nespokojenosti). Přirozeně bez jakýchkoliv vulgarit. Emoce patří ke sportu a posun lze registrovat i v jiných sportech (např. tenis).
V předchozích třech letech vyhrála tuto anketu Soňa Keprtová. Myslíš, že jako muž to máš při zápasech lehčí se získáváním autority?
Myslím, že budování autority je dlouhodobější proces a v celkem nepočetné kuželkářské komunitě se tyto informace poměrně rychle šíří. Základem je naprosto korektní a spravedlivý přístup k domácím i hostům. Tady nezáleží, zda je rozhodčí muž nebo žena. Ale přece jen si dovolím trochu provokativní pohled. Myslím, že komunikativní
muž má málokdy problém při řízení zápasů žen a naopak, žena při řízení zápasů mužů se jistě nedočká slovního ani fyzického napadení i při sebeproblematičtějším rozhodnutí.
Je nějaký hráč (hráčka), o kterém víš, že (si) na něj musíš dávat při zápase pozor?
O několika hráčích i hráčkách vím. Ale jakýkoliv konflikt s hráčem se snažím probrat a vysvětlit nejlépe hned po zápase. Nemám proto žádný problém, když mám opět rozhodovat zápas takového hráče a dost často si i před nástupem minulý konflikt v uvolněné náladě připomeneme. Velice si naopak vážím hráčů či trenérů, kteří sami přiznají přestupek, byť jsem ho jako rozhodčí sám nezaregistroval. Nikdy neváhám jim při ukončení zápasu veřejně poděkovat.
Kdo byl pro tebe v loňském roce skutečnou kuželkářskou hvězdou a proč?
Mám-li hodnotit to, co jsem v loňském roce na českých kuželnách na vlastní oči viděl a zažil, vnímal jsem spoustu kuželkářů, kterých si vážím, fandím jim a kdybych mohl, už při zápase bych jim zatleskal. Ale nechci-li na někoho zapomenout, tak musím říci, že nikdo z nich se neprojevil tak výjimečně, že bych ho chtěl jmenovat.

Článek je převzat z Kuželkářských listů ČKA, prosinec 2008 a leden 2009.