Tak opět pokračovala naše mise (již sedmá) za vytouženým postupem do finálové čtveřice.

První „vykopával“ Tonda Stašák. Roli měl ztíženou tím, že hrál v první rundě a pouze čtyři dráhy byly obsazeny. Za celou dobu se nedostal do své standardní hry. Shodil 532 kuželek. 17. místo a nepovedený vstup do soutěže.
Ve čtvrté rundě nastoupil Zdeněk Gartus. Za obrovské podpory hrál Zdeněk takřka bezvadně a dosáhl výsledku 604 kuželek. Jeho výkon (do té doby jediný přes 600) nás poslal ve výsledkové listině výrazně výš – 8. místo.
První den dohrával Petr Pavlík, který se po nepovedené první polovině (256) výrazně zlepšil na závěrečných drahách a nakonec dosáhl 568 kuželek. V polovině kvalifikace to znamenalo 7. místo se ztrátou na postup 24 kuželek a umístění zajišťující postup do Ligy mistrů.
Druhý den ráno začínal Standa Tichý a průměrnou hrou dosáhl 528 poražených kuželek. Po čtyřech rundách to znamenalo 2232 kuželek a 9. místo (ztráta na postup 46 kuželek). Na pátém místě sestavy hrál Jarda Procházka, který musel atakovat hranici 580 kuželek.

Jardových 555 nám sice zlepšilo umístění (7. místo), ale zvýšilo ztrátu na postup (67 kuželek). Jako dotahovák šel Igor Búrik a teoretická šance na postup se rýsovala v případě překonání hranice 600 kuželek. Igorovi se vcelku dařili plné, ale v dorážce se trápil (164) a nakonec z toho bylo podprůměrných 535. Takže konečný výsledek je 3322 poražených kuželek a 10. místo.
K postupu chybělo více jak sto kuželek. Nezdařil se ani postup do LM, kde nám scházelo 36 kuželek. Celkový dojem z tohoto poháru: kuželna, která určitě není jednoduchá, nahrává hráčům s prudkými hody a až poté s přesnými. Hráči s pomalými, ale přesnými hody se výrazně neprosadily (uvědomuji si pouze Zdeňka Gartuse). Bohužel náš tým neoplývá hráči s vysokou rychlostí koule a ani trpělivost nepatří mezi naše silné stránky. Do první „šestky“ se dokázal mezi týmy z bývalé Jugoslávie vklínit pouze německý zástupce, a to až na páté místo. Takže i znalost kuželny mohla hrát významnou roli.

Zdroj: Kuželkářské listy ČKA č.8/2010
Ivan Sedláček