|
ZAJÍMAVOSTI |  |
 |
 |
 |
 |
| Kuželkářský sport v roce 1938 - Část 3. Praktické pokyny a pravidla S využitím svazku "Kuželkářský sport" Karla Tauše z roku 1938 zpracoval Jiří Konvalina |
|
|
Část 1. Úvodem Část 3. Praktické pokyny a pravidla Účelem kuželkové hry je nejčastěji poraziti na jediný nebo případně na několik hodů pokud možná největší počet kuželek. Výjimku tvoří některé hry, při nichž jest předepsáno poraziti jen určitou nebo určité kuželky (tzv figury), jak o tom bude řeč později. Aby se tomuto účelu kuželkářského sportu jako takového skutečně vyhovělo, jest třeba zachovávati základní hráčská pravidla, jak je vytvořila praxe a z ní odvozená teorie, z nichž byl teprve vytvořen návod pro úspěšné provádění kuželkářského sportu a také všeobecný sportovní a hrací řád. Za nejdůležitější součinitele úspěšné hry se považuje:
Tolik zatím všeobecně a s poznámkou, že kuželkářství chápané jako zdravý a příjemný sportovní tělocvik je a musí býti výlučně záležitostí amatérskou, má-li se v něm dosáhnouti opravdové sportovní výše a úspěchu. Nedoporučuje se proto hráti kuželky o peníze, protože i sebenepartnější sázky jen rozněcují hráčskou vášeň ve smyslu nikoli sportovním, přivádějí hráče z klidu a rozvahy, na nichž v první řadě závisí skutečně úspěšné hody. Při nich nemá místa chvatné odházení koulí jedné za druhou, nedočkavé pobíhání po kuželně, všelijaké pitvorné grimasy, napomáhání vržené kouli kroucením těla, nohou, rukou, ramen, zbytečné pokřikování a vůbec všecky naprosto nesportovní zlozvyky. Ke svému hodu má hráč přistupovati s rozšafností a naprostým klidem, v němž nejprve uchopí kouli do pravé ruky, přičemž lehce roztažené prsty levice napomáhají jen pravé ruce, aby našla správné těžiště koule. Koule má vždycky ležeti na celé roztažené dlani, aby předčasně nevyklouzla, ale ruka nemá býti při tom strnule napjata. Hráč pak poodstoupí do předepsané vzdálenosti a s upřeným pohledem k cíli zaujme teprve správné postavení. První postoj je vzpřímený, ale hráč k hracímu prknu stojí poněkud šikmo a ne tedy přímo čelem k frontě kuželek. Úhel, který mají zejména hráčova ramena v celé své šíři tvořiti s osou hracího prkna, je různý podle toho, na jaké kuželky se míří, vždycky však to má býti ostrý úhel až do 40°. Protože kdyby stál hráč při hodu přímo čelem proti kuželkám, nedostal by se s koulí nikdy do středu hrací dráhy. Když byla správně odhadnuta vzdálenost a potřebný směr, nabere hráč zhluboka dechu, pak se teprve s komíhající paží zvolna předkloní, stanoví si místo dopadu, tj. položení koule, napne svaly a z místa nebo s mírným rozběhem provede vrh. Hned po každém hodu se má hráč ihned vzpřímiti, dá poklesnouti ramenům, uvolní svalové napětí, znovu zhluboka nabere dechu a v tomto postavení vyčká účinku vržené koule mezi dřevěným nepřítelem. Jen takto provedené hody prospívají organismu, utužují svalovou soustavu, posilují srdce a plíce, uklidňují nervy a při dostatečném cviku a zkušenosti mívají také žádoucí sportovní úspěch a skutečně dobré výsledky. Jako před prováděním každého jiného sportu, je třeba i při kuželkářství klásti důraz na předběžné a úplné soustředění se. Chybná je každá zbrklost. Špatný dojem zanechávají hráči, kteří po vrhu běží ještě kus za koulí, kteří si stále povytahují kalhoty nebo vylézající košili či kteří před hodem pohazují furiantsky koulí a obveselují přihlížející nevhodným tatrmanstvím, poznámkami, jak je známe z mnoha proslulých obrázků karikaturistů v humoristických obrázkových časopisech. Položení koule bývá často pokládáno za málo významné, ačkoliv právě v něm tkví již poloviční úspěch jednotlivých hodů. Nejjistější je pokládati kouli ne příliš daleko od konce jazýčka, jímž hrací prkno vyúsťuje přímo do vlastní dráhy. Je to tzv. hod z hrotu (špicování koule), při němž můžeme dáti vržené kouli nejjistěji žádaný směr, příp. i tzv. faleš. Také se nejjistěji dostaneme do středu dráhy a tím i na přední roh čili prvního, jehož správný zásah vykonal už často opravdové divy. Poněvadž hráč potřebuje při hře absolutní klid, má se již dříve postarati o to,a by jeho ústroj nepůsobila mu často nepříjemných obtíží. Pokud není předepsán klubový dres nebo jiný úbor, doporučuje se obléci na kuželnu volné lehké kalhoty, upevněné koženým opaskem, k tomu bílou košili s límcem buď rozhaleným nebo měkkým a tvořícím s košilí jeden celek. Nedoporučují se šle a všelijaké zbytečné přezky, samozřejmě ne tuhé vysoké límce jakéhokoli tvaru. Na nohy se nejvíce osvědčují kožené nebo plátěné volné střevíce s chromovanou nebo pryžovou podešví, na níž se tak lehce neklouže. Naše asociace pro klubovní podniky svých příslušníků předepisuje kalhoty v barvě světle šedivé, bílou košili s vyšitým klubovním znakem na prsou a pryžovou obuv. Obdobné platí i pro dámy holdující kuželkářskému sportu. Z dalších praktických poznatků poslouží poznání několika nejdůležitějších druhů zásahů. Nejideálnějším zásahem je tzv. "všech devět", jímž se také říká "stavák", protože se po hodě musí všecky kuželky postaviti znovu. Nějaký recept, jak se snadno a rychle udělá všech devět kolků, pochopitelně neexistuje. Nejčastěji se vyskytuje při hře na prvního, který je zasažen zleva nebo zprava, při čemž obyčejně poráží své sousedy, kteří zase svým přirozeným pádem vyčistí to, co neporazila sama koule. Po celé devítce následují zásahy s menším počtem kuželek. Za zvláštnost se pokládá vyražení středu, čili "srdce" nebo také "brand", což je nepříjemné zvláště při vytloukané. Nejvzácnější je hod, kdy který porazí jen samotného krále. Málokdy se také vyskytuje poražení všech kuželek s výjimkou všech čtyř hodů. Jde tu většinou o téměř nevypočitatelnou zvláštní rotaci vržené koule, vždy však o náhodu.. Výsledky některých zvláštních hodů mají také svá zvláštní jména, ale většinou původu německého. Na jedno pravidlo ale nesmí zapomínat všichni. Úspěch každé hry a tedy i hry v kuželky závisí vždy v pravidelném cviku. Cvičení může pozůstávati jednak v různém jiném přípravném tělocviku (chodectví, běh, skok, sokolské prostocviky a jiné), jednak ve vlastním cvičení kuželkářském, jak určí trenéři. Podle ustanovení našeho asociačního řádu nemá se při kuželkářských cvičeních překročiti hranice nejvýše 300 hodů pro jednoho borce. Nyní promluvíme stručně také o různých druzích vlastní hry, pokud v našich podmínkách přicházejí v úvahu.
Část 1. Úvodem |
